V předchozích dílech jsme si prošli eza, bat, fd a ripgrep. Každý zvlášť je fajn, ale síla přichází, když je propojíš. V tomhle díle si ukážeme kompletní setup, aliasy a integraci s fzf – tou pravou třešničkou.
sudo pacman -S eza bat fd ripgrep fzfBonusově doporučuji:
Když potřebuješ najít text v souborech, sáhneš po grep. Funguje, ale pomalu, s ošklivým výstupem a musíš pamatovat na -r, --exclude-dir, --include. ripgrep (příkaz rg) tenhle úkol dělá násobně rychleji a s lepšími defaulty.
Ne náhodou používá ripgrep pod kapotou i VSCode, Zed a další moderní editory pro fulltextové hledání.
find je mocný nástroj, ale jeho syntaxe patří k nejošklivějším v celém Unixu. find . -type f -name "*.md" -not -path "./node_modules/*" – kdo to má pamatovat. fd řeší přesně tohle: dělá 90 % toho, co lidi z find reálně potřebují, ale jednoduše.
sudo pacman -S fd
Když si soubor vypíšu přes cat, dostanu holý text. Bez barev, bez čísel řádků, bez orientace. bat (jako netopýr 🦇) přidává všechno, co bys od moderního nástroje čekal – a stále se chová jako cat, když ho pipuješ dál.
sudo pacman -S bat
ls je základní nástroj Unixu už od 70. let. Funguje spolehlivě, ale jeho výstup dneska vypadá archaicky – jenom sloupce textu, žádný git status, žádné ikony. eza řeší přesně tohle.
Je to fork populárního exa, které přestalo být udržované. eza v tom pokračuje: aktivní vývoj, opravy bugů, nové funkce.
Klasické Unix nástroje jako ls, cat, find a grep slouží desítky let. Jsou spolehlivé, jsou všude a v systému bez nich nešlápneš. Za tu dobu ale svět kolem nich pokročil – gitové repozitáře, .gitignore, obří monorepa, terminály s emoji a Nerd Fonts. Původní utility na tohle prostředí nebyly stavěné.